Původní plán byl navštívit Šanghaj – Suzhou – Xian a Peking, ale kvůli EXPu a jízdenkám na vlak, které se přes prázdniny prakticky nedají sehnat (skoro všechny skoupí agentury) jsme nakonec museli vynechat Xian a tak jsme po týdnu v Šanghaji a jednodenním výletu do Suzhou s Krisztýnou strávili 16 hodin v autobuse na trase Šanghaj – Peking a v naší cílové destinaci zůstali dalších 8 dní.

Během týdne v Šanghaji se mi podařilo vidět a zkusit asi vše důležité – procházky (a povinné focení) na Bundu s výhledem na centrum města (Pudong), návštěva nejvyššíh mrakodrapu v Šanghaji (cca 450m), dvě odpoledne a večery na EXPu, které bylo z celé Šanghaje asi úplně nejzajímavější. A samozřejmě i nějaké to nakupování a ochutnání místních specialit :)

na Nanjing Road v Šanghaji

na Nanjing Road v Šanghaji

Šanghaj

Šanghaj

Na EXPO jsme podle rad vyrazili až navečer, protože se tam každý den nahrne kolem 400.000 lidí a tak jsou u některých pavilonů fronty i na 3-4hodiny, což se nám v těch 40 stupňových vedrech moc absolvovat nechtělo a tak jsme počkali do 4-5 odpoledne až budou čínani utahaní a vyrazili :) Musím uznat, že český pavilon se opravdu povedl (fotky na Facebooku) a i ostatním zahraničním kamarádům se moc líbil (oproti tomu SK byl docela naprd, stejně tak Ruský). První den jsem viděl pavilony ČR, SR, Maďarska, Ruska, Kanady, Turecka, Finska a pak několik menších (skoro všechny ze střední a jižní Ameriky…). Super věc byla, že když člověk mluví jazykem té země tak nás do pavilonu pustili bez čekání ve frontě :-D ještě že jsme byli každý z jiné země a tak jsme toho stihli hodně :-D


EXPO - český pavilon

EXPO - český pavilon


EXPO - čínský pavilon

EXPO - čínský pavilon

Podruhé jsme na EXPO vyrazili jen s Krisztýnou – a vydali se do menších a méně známých pavilonů – zejména arabské země (Maroko, Írán, Írák, Jordánsko), Afghanistán, Maledivy a třeba i Severní Korea a večer jsme si vystáli frontu na Austrálii (úžasný, jeden z nejlepších pavilonů), Nový Zéland, Malajsii, Indonésii a Filipíny (tam jsme se i navečeřeli – uvnitř to vypadalo jako na diskotéce)…

V Šanghaji jsme také zašli na jednu zajímavou párty – na ISIC byla sleva na vstup (takže to stálo cca 170Kč) a každý mohl pít co chtěl (vodka, whisky, pivo, víno…), no bylo veselo :)

Jeden den jsme ještě strávili v Suzhou (to už skoro všichni odjížděli domů), město celkem zajímavé ale nic extra. Každopádně cesta vlakem tam a zpátky (až 340km/h) stála zato! A poté jsme se vydali s Krisz do Pekingu. 16 hodin v autobuse nakonec uteklo celkem rychle (byl “lůžkový” – lůžko bylo celé ze železa a vypadalo spíš jak rakev, navíc asi o 20cm kratší než já), sice pohodlí nic moc, ale celkem sem se prospal. Měli jsme štěstí, v Pekingu den před naším příjezdem dost pršelo a tak byl smog pryč a i počasí se nám na celý týden vydařilo…

Vlak v Šanghaji

Vlak v Šanghaji

Během týdne stráveného v Pekingu jsem se potkal s Bobikem (Bo Wang), českým ex-MCVPOGX a taky s Rosalind (z Taiwanu), kterou jsem potkal loni v Istanbulu na konferenci :) Měli jsme tam celkem dost času a tak celý týden byl mnohem větší relax než v Šanghaji (vstávání většinou kolem 10-11 a tak), podařilo se mi vidět asi všechny hlavní památky – Zakázané město (bydleli jsme v hostelu asi 10min pěšky od něj), Summer Palace (který je takovou kopií West Lake v Hangzhou a také části města Suzhou -> obě tyto místa jsem předtím navštívil, takže pekingská “kopie” nebyla až tak zajímavá, ale je pořád je to nádherné místo), Temple of Heaven i s přilehlými zahradami; Drum Tower a Bell Tower (nahoru jsem teda vylezl jen na Bell Tower) a taky několik parků, Olympijský areál, úzké uličky plné obchodů se vším možným (hutongy). Samozřejmě jsme ochutnali pekingskou kachnu a spoustu dalších jídel :) )

Olympijský stadion v Pekingu ("Ptačí hnízdo")

Olympijský stadion v Pekingu (Ptačí hnízdo)


Zakázané město (Peking)

Zakázané město (Peking)


Temple of Heaven

Temple of Heaven


Summer Palace (Peking)

Summer Palace (Peking)

Původně jsem chtěl jet na velkou čínskou zeď na 2 dny, s přespáním nahoře, ale jelikož časově se to skoro nikomu nehodilo, tak jsme vyrazili jen na jeden den (jelo nás 8 a do minibusu nabrali ještě zvláštního ukrajince – později sem zjistil že asi umím ukrajinsky, protože týpek neuměl anglicky, ale celkem slušně jsme si pokecali). Na zeď jsme jeli to Mutiyangu (nebo tak nějak), kde je opravených asi 20km zdi a je celkem dobře přístupná (cca 20-30min pořád do kopce, ale dá se i lanovkou). Nahoře to bylo něco úžasného!!! Super výhled a taky pocit ze zdolání zdi (dole jsem si pak samozřejmě koupil tričko “I climbed the Great Wall”, bez toho by to nešlo). Jako všechny ostatní organizované výlety na zeď byl i ten náš spojený s “nákupní tour” po továrně na činskou keramiku, čajovně s asi 20x předraženými čaji, další továrně kde zpracovávali kámen jade a také jsme byli v muzeu hedvábí, kde se nám stejně jako na ostatních místech zkoušeli prodat první poslední). Bobika přišel na docela efektní způsob jak se zbavit dotěrných prodavaček – něco jí řekl a ta pak začala kroutit hlavou, křičet bu-bu (ne v čínštině) a utekla :) ) pak nám prozradil, že se jí zeptal jestli si ho vezme :-D

velká čínská zeď

velká čínská zeď


Bo nakupuje :)

Bo nakupuje :)

Poslední dva dny (sobota, neděle) už byl opravdu čistě relax – nakupování knížek, DVDček, čajů a dárků, samozřejmě ještě jedna masáž před odletem a v neděli (29.8) večer jsem se rozloučil s ostatními a vyrazil na letiště. Tam se mi ve frontě na checkin podařilo potkat maďarského ex-AIESECáře (dělal cosi v MC asi před 10 rokama) co ze zrovna vracel ze služební cesty, tak sme si alespoň zkrátili čekání v dlouhé řadě a s menším zpožděním jsme kolem 2. ráno vyrazili s Hainan airlines zpět do Evropy :) )

Ráno jsme přestoupil v Budapešti na navazující let do Prahy (tentokrát s ČSA – dost mě překvapili jak moderní byl interiér airbusu a ten servis, tohle sem fakt nečekal, je vidět že se opravdu snaží a “luxusu a servisu na palubě” mohou konkurovat v Evropě snad komukoliv) a v 10 ráno jsem byl zpátky v Praze :)

Dvoutýdenní summer camp v přístavním městě ShiPu (nedaleko Xiang Shanu) byl poslední částí mé praxe v Číně. K původním celkem 8 praktikantům se přidalo ještě dalších 8 (Ali z Ománu, Ani z Indie, Masha a Gleb z Ruska a pak celkem 4 holanďané – Lonneke, Joline, Ruben a Petran), takže nás bylo celkem 16 a učili jsme po 2 (plus v každé skupině byl ještě čínský překladatel – většina AIESECáři z Ningbo případně odjinuď). Domluvili jsme se na učení obden (dvě skupiny se střídaly) a všichni jsme měli ubytování u místních rodin.

Ještě před samotným začátkem summer campu jsme jezdili po okolních školách dělat “našemu” kempu promotion (stejně tak všude po městě byly billboardy s našima fotkama) a v neděli večer se konala opening ceremony, kde jsme se představili, a zatancovali Tunak Tunak :-D V pondělí jsme začali učit, zpočátku jsme zjišťovaly úroveň dětí a po 2 dnech jsme připravili program na celé dva týdny. Učili jsme celkem dvě skupiny (cca po 15) – první (ranní) byli ve věku od 12 do 15 a celkem se snažili komunikovat, tak jsme se zaměřili hlavně na gramatiku, protože tu je nejspíš nikdo neučil :) ) Odpolední skupina byla mladší a začátečníci, navíc většina z nich (stejně jako předtím v Yu Yao) byla hodně nesmělá a tak byla samotná komunikace obtížnější, ale hráli jsme celkem dost her, tak je to bavilo. Dopoledne jsme učili od 9 do 11 a odpoledne od 15 do 17 hodin, v pauze jsme chodili k rodinám, kde jsme bydleli na oběd.

První týden jsem bydlel u ředitelky (a jejího manžela – Mr. Lee aka T-Shirt Guy) – ubytování bylo perfektní, měl jsem pokoj pro sebe a obrovskou postel. Trošku problém byla teplá voda, ale dalo se to přežít (zvlášť když v noci teploty neklesly pod 30 stupňů), jídlo typicky čínské. Druhý týden sem bydlel u jiné rodiny, která byla ještě asi o 1000% lepší – bydleli jsme s Loganem (AIESECář z Ningbo) na málem bytě jejich tety, kde jsme měli všechno co jsme potřebovali a na obědy nás většinou paní vozila (ještě s desetiletým klučinou -> jediné co odpovídal na všechny otázky v angličtině bylo yes!!! …”how are you?” – “yess!!!”) a za ten týden jsem měl možnost ochutnat jídlo, co už asi v životě neochutnám – snad veškeré mořské speciality (manžel vlastní rybářskou loď), ať už v restauracích, kam nás brali anebo u nich doma. Nejvíc sem si oblíbil krevety a krabí maso (bylo ještě lepší, jen to trvá než se k němu člověk propracuje přes ty klepeta atd.), ale i ostatní druhy ryb a různé druhy “škeblí” mi celkem chutnaly :)

Kromě učení jsme většinou zůstávali ve škole (venku bylo nehorázné teplo a taky celkem smrad z přístavu, ten sem přestal po 2 dnech vnímat) a sledovali The Big Bang Theory, navečer když už bylo snesitelně jsme chodili po městě a semtam nakupovali. Dvakrát jsme byli s ostatními praktikanty v KTV (karaoke) a jeden večer se konal evening reading pro děti ze školy. Nedaleko města byla také pláž, tak jsme se navečer byli párkrát koupat (přes den chtěli na pláž vstup 60RMB, tj skoro 200Kč; navíc nebyla úplně moc čistá – hnědá voda, na můj vkus až moc lidí), ale na osvěžení to bylo super :)

Celkem vzato to byly 2 týdny plné nevšedních zážitků (čekali jsme tajfun, který nepřišel), málem jsme se porvali s rikšou, který se nás pokoušel obrat, Mr. Lee pro nás připravil trička se svojí podobiznou (kde byl mladší asi o 10 let) a byl nakonec jediný kdo je neustále nosil (vypadaly fakt divně); v rámci stability rozvodné sítě vypínali každý den v jedné části města elektřinu -> jeden den se zrušila celá výuka, protože tam bylo fakt nesnesitelně a tak jsme se schovali přes den do hotelu ve městě, který měl generátor a hlavně internet :) Vyčerpávající obědy a večeře (jídla bylo opravdu moc a nechtěli jsme urazit, navíc bylo všechno moc dobré), jednou jsme se při obědě zeptal kde se dají koupit chili papričky (ty čínské jsou asi 10x silnější než v ČR, tak sem chtěl nějaké koupit) a druhý den mi jich majitelka té restaurace (kamarádka rodiny kde jsem bydlel) přinesla obrovský pytel (musel sem to pak rozdat, páč do kufru by se to nevešlo; ale pár sem si jich nechal) a mnoho, mnoho dalšího :-D Fotky dodám později buď sem nebo na Facebook ;)

15.8 (v sobotu) jsme odučili poslední hodinu, rozloučili se se všema a odpoledne vyrazili zpět do Ningbo a odsud druhý den do Šanghaje -> začaly mi 2 týdny cestování :)

Eleven (OCP) odjíždí do Xiang Shanu připravit druhý summer camp, ale ještě nás nepotřeboval všechny a tak jsme se ve 4 vydali na buddhistický ostrov Putuoshan (doporučuje Lonely Planet, tak neberte to) na 3 dny s tím, že ve čtvrtek se k nim připojíme v Xiang Shanu. Google a Baidu nám pomohli (a Kerry nám napsala v čínštině názvy míst a zastávek, co budeme potřebovat) a tak jsme po obědě vyrazili. Po 2hod cestě busem jsme jeli asi přes 30km mostů (úplně nové – jeden z nich je kopií toho ze San Francisca…kdo pozná rozdíl):

Dojeli jsme do města Putuo, které je na větším ostrově Zhoushan (celé souostroví má asi 1300 ostrovů) a rozhodli jsme se zůstat tu (samotný Putuoshan je celkem malý ostrov a vše je tam podstatně dražší) a ráno vyrazit trajektem na Putuoshan (asi 15min cesty), hledání hotelu nám zabralo skoro dvě hodiny, jen s angličtinou se těžko smlouvalo a ceny byly nic moc, nakonec jsme skončili asi v nejlepším hotelu ve městě, s tím že budeme všichni 4 v jednom pokoji  Snad nikdo v tomhle městečku neumí anglicky a jediná otevřená restaurace v 9 večer bylo KFC…

V úterý ráno jsme konečně vyrazili na zmíněný ostrov (Angie překonala strach z plavby – taky jí nic jiného nezbývalo), vstup na ostrov stál skoro 500Kč (160RMB) a tak jsme vyrazili – prošli jsme skrz hlavní bránu na ostrov a šli několik km pěšky podél pláží, navštívili asi dva chrámy, vyšplhali menší kopec a došli k hlavní atrakci ostrova – 33m vysoké soše ze zlata. Všechno poctivě fotím, procházíme další buddhistické chrámy a paláce (jsou si v celku podobné, jsme tak trošku overtempled)… Navečer ještě odpočíváme na 100 Step Beach a pak jedeme busem zpět k trajektu a zpátky do města Putuo na druhé ostrově, kde bydlíme. Kolem přístavu bylo asi 70 restaurací s mořskými specialitami a tak jsme si dali malého žraloka (celá asi 60cm ryba stála 45RMB = cca 135Kč) a byla výborná. Rozhodli jsme se prodloužit si pobyt v hotelu a ve středu jet na ostrov znovu. Tentokrát šplháme na nejvyšší vrchol ostrova – nekonečně mnoho schodů v kombinaci s teplotami kolem 35-40 stupňů a pořádnou vlhkostí vzduchu nám v cestě moc nepomohli, ale asi po 2 hodinách jsme dorazili na vrchol, navštívili hlavní chrám celého ostrova, nakoupili nějaké maličkosti a vyrazili zpět (dalo se jet i lanovkou, ale trocha pohybu navíc neuškodí). Zpátky v přístavu jsme si zase dali žraloka a tentokrát i nějakou další rybu, ale byla samá kost…

Ve čtvrtek jsme se prospali a po obědě vyrazili směrem do Xiang Shanu za ostatními. Cesta busem trvala asi 4hod a dvakrát jsme najeli na trajekt, tak alespoň bylo nějaké zpestření  Řidič nás nechal vystoupit na špatné zastávce, tak jsme pak ještě museli půlhodiny dalším busem (neměli jsme sedačky) a pak jsme po dalších 10min taxíkem dorazili do městečka Shipu, kde budeme 2 týdny učit angličtinu. Potkáváme další @áře, hlavně z Ningbo, ale i dalších míst. Má se k nám připojit několik dalších praktikantů z různých koutů Číny.

Po problémech kvůli kterým byl zrušen první kemp se nakonec OC podařilo zajistit nám náhradní program – učení angličtiny ve vesnici u města Yu Yao. V pondělí 19.7 jsem se tam po asi 2hod cestě z Ningbo dopravili, ubytovali nás v primitivní ubytovně (prkenné postele, pokoje pro 8 lidí) a sprcha asi 5min daleko (což nakonec zas tak nevadilo). V celé vesnici toho moc nebylo, ale ubytování, škola a jídlo bylo vpohodě :)
Děti měli z cizinců očividně radost, ale jejich angličtina byla dost špatná – celkem to chápu, jejich učitelka údajně studovala angličtinu na univerzitě asi 5let, ale domluvit se s ní skoro nedalo :-D Učení bylo celkem fajn (2x2hod denně), děti sme rozdělili podle úrovně jejich angličtiny na skupiny A,B,C (kritériem byly dvě otázky: What’s your name? a How old are you?), kdo odpověděl na obě, byl ve skupině A (nejlepší), ale většina byla nakonec v C… (a to se prý učí anglicky už 4-6 let). Učili jsme celkem 4 dny (úterý-pátek)

Ubytování nebylo moc pohodlné, ale dalo se to přežít (měli tu nejlepší pivo co jsem zatím v Číně pil, a 630ml stálo jen 6Kč). Původně jsme tu měli zůstat skoro dva týdny, ale zase přišla změna a tak jsme se v pátek odpoledne přesunulu do kempu, kde probíhá výuka angličtiny.
Cesta zabrala asi 2 hodiny a kemp vypadal spíš jako armádní ubytovna, ale bylo to o dost pohodlnější. Zjistili sme, že dětí tu je asi patnáct a učitelů (i s námi) přibližně taky tolik :) dopadlo to tak, že jsme za dva dny měli odučit jednu hodinu, takže pohoda, jen organizace trošku vázla (nakonec sme učili asi 3 hodiny) a taky sme taktak stihli odjezd… Zbytek pobytu v Rainbow campu jsme trávili s ostatními učiteli, hráli frisbee, dospávali deficit z Yu Yao a odpočívali. V neděli večer jsme se vrátili zpátky do Ningbo a protože koleje jsou asi an 2-3 týdny zavřené, zůstali jsme na hotelu (dorazili i američani a tak jsme měli menší party).

Po víkendu se k nám šesti praktikantům připojili i poslední 2 – obě tchaj-wanky (jedna skoro neumí anglicky), máme týden na cestování a tak podle doporučení Lonely Planet a letáků z Hangzhou vyrážíme k jezeru s 1000 ostrovů, na horu Huang Shang (údajně nejhezčí výhled v celé Číně) a vesnice okolo města Wuyuan.

Ještě připadalo v úvahu koupání na ostrově Hainan, ale letenky byly docela drahé, tak sme tam neletěli. Nakonec to bylo docela štěstí, protože ten týden tam řádil nějaký hurikán či co… Stejně tak se neuskutečnila návštěva vesnic okolo Wuyuanu, jelikož tam 2 dny předtím než jsme tam chtěli odjet z hor (Huang Shang) jsme zjistili, že jsou tam obrovské povodně – měli sme štěstí :)

V úterý jsme vyrazili autobusem přes Hanzhou do města Chu-nan, které je na břehu jezera s 1000 ostrovů, dorazili jsme tam večer a nějaká paní nás dovedla z autobusáku do hotelu vedle (luxusníj) a nabídla neuvěřitelnou cenu 100RMB za dvojlůžák (cca 150Kč na osobu na noc). Bylo nám to dost podezřelé, ale zůstali jsme tam nakonec dvě noci a bylo to super. Druhý den jsme byli na výletě lodí po ostrovech – užasná příroda, spousta zvířat (viz fotky) a taneční vystoupení thajských transsexuálů… Navíc ve městě byla úžasná restaurace, kde měli jak čínskou kuchyni, tak i euro-americkou a navíc výbornou zmrzlinu (chodili jsme tam 3x denně).

na lodi

na lodi


1987 - rabbit

1987 - rabbit

rybicky

rybicky

loďky mezi ostrovy

loďky mezi ostrovy


had :)

had

Bella s hadem

Bella s hadem

jezero

jezero

Chun-an

Chun-an

Ve čtvrtek dopoledne jsme se vydali směrem k horám do Huang Shang – první byla asi hodinová cesta taxíkem podél břehu jezera a dovezl nás do malého města, kde mají nejhnusnější záchody co sem kdy viděl… a odtud jsme jeli asi 3,5 hodiny busem po rozbitých cestách (průměrná šířka asi 2m) zaříznutých do skal nad údolím – celkem adrenalin, ale přežili sme (a to přistupovali další a další lidi, takže nakonec jich několik sedělo na takových mini-stoličkách v chodbě mezi sedačkama). Pak ještě další dva autobusy a dotěrná ženská, co se nám snažila vnutit svůj autobus za asi trojnásobek normální ceny (ale nedali sme se a jeli sme normálním busem) a navečer jsme dorazili do horského města Tangkou, které je na úpatí hory Huang Shang.

Měli jsme celkem štěstí – ujal se nás pravděpodobně jediný anglicky mluvící obyvatel tohoto města – pan Hu a pomohl (samozřejmě z toho něco měl) nám zajistit ubtování a pak sme byli na večeři v jeho restauraci (jídlo fajn, v menu měli i hady a veverky). Druhý den jsme vyrazili na horu Huang Shang (cca 1850m), ale když jsme dojeli busem k lanovce, která vede na vrchol, dost pršelo a byla mlha, že nebylo vidět na krok a tak sme se jen koukli po okolí a nahoru nejeli (celkem se vstupem do národního parku to stálo asi 400RMB (1200Kč), což je celkem dost…

Do Wuyanu jsme nakonec nejeli (večer něž jsme měli odjet nám tchajwanky řekli, že jsou tam katastrofální záplavy) a tak sme se rozhodli vyrazit zpátky do Ningbo a trochu si odpočinout. Tchajwanky zůstali ještě v horách, takže jsme cestovali sami (tj. nikdo neuměl ani slovo čínsky) – zkoušeli nás zase natáhnout (po cestě nás řidič chtěl vyhodit někde asi 2km před nádražím, kde čekali jeho kamarádi taxikáři a chtěli nás někam výhodně zavést, ale nedali sme se) a po dalších 4 hod v busem jsme se vrátili zpět do Ningbo :) )

V neděli jsme se poprvé pořádně podívali po samotném Ningbo – sochy místních rodáků, knihovna (spíš to vypadalo jako velké zahrady) a pak Moon Lake přímo v centru města. Večer jsme si zase zašli na suši (tj. nakoupili suši, KFC a další věci – každý podle chuti a šli si s tím sednout do Starbucksu… vždycky tam přijdeme s jídlem a nic si neobjednáme, tak sem zvědavej kdy nás odtaď vyhodí).

Přes víkend (10.-11.) se praktikcy nic neudálo – v sobotu pro nás uspořádali welcome párty na bytě u dalších třech praktikantů (dva z USA – Ryan a Geremy a IB z Londýna, kteří učí v Ningbo angličtinu). Párty byla fajn, konečně sem poznal i další @áře a pár dalších lidí, pili sme nějaké místní skoro nealkoholické pivo (0,7% alkoholu, takže prakticky birell). Jediný problém bylo, že koleje jsou od 23hod zavřené až do 6 do rána, takže sme se chtě-nechtě museli zdržet až do rána, což nebyl až tak velký problém (v 5 ráno sme si koupili meloun ke snídani). Na koleje sem se dostal chvíli po šesté…
V neděli to bylo hodně podobně (poprvé v Číně sem měl k večeři “normální” jídlo – v Irish Baru sme si dali pizzu, fish and chips a k tomu pivo), pak sme se vydali s místníma do klubu, ale nebylo to nic extra (šíleně hlasitá muzika a Chivas whisky ředěná ledovým čajem…) a tak sme se vrátili zpátky do okolí Irish Baru, abysme mohli sledovat finále MS ve fotbale (začátek 2:30 místního času), moc nechybělo a usnul sem u toho… :) a zpátky na koleje sem se dostal kolem 7 ráno

Výuka angličtina nakonec úplně nedopadla (jazykovky mají celkem plno a nemohly by nás vzít všechny, a tak se našlo náhradní řešení – odjet do Yu Yao a tam učit angličtinu a dělat promotion této oblasti). Nakonec to dopadlo tak, že travel week, který měl být na konci července se přesunul na tento týden (12.-18.) a tak sme hned další den vyrazili. Bylo to dost na rychlo a nestihli sme to pořádně naplánovat, ale co už…

V Hangzhou jsme bydleli kousek od jezera, a tak jsme se k nemu hned rano vypravili. Pujcili jsme si dve motorove lode a trosku se vyblbli (nemelo to chybu – paradni krajina, spousta klasicke cinske architektury okolo a zaroven jsme jako cizinci byli hlavni atrakci pro vsechny ostatni).

West Lake

West Lake


red power

red power


na loďce

na loďce

Potom jsme se vydali na obed (uzitecny poznatek pro vsechny kdo by se chteli vydat do Ciny – “its not far” znamena priblizne 45min pesky a v polednim horku to nebyla az takova sranda). Pry to byla nejluxusnejsi restauraci v sirokem okoli, vypadalo to hezky ale chutove většinou nic extra (už sem tu měl i lepší).

vynikající :))

sladkosti (z čaje)


něco plněné něčím jako špenát

něco plněné něčím jako špenát

kachna (beijing duck)

kachna (beijing duck)


žebírka (jako doma)

vepřová žebra (jako doma)


odpočinek po náročném obědě

odpočinek po náročném obědě

Odpoledne jsme se jeste vydali k obrovske pagode, ktera byla videt snad ze vsech mist okolo jezera, chvili i relax a pak jeste znova nakupovani. Celkove den docela napohodu… Navic uz i sami cinani (nasi pruvodci) pochopili ze skupinka 15 lidi je opravdu moc, porad se na nekoho ceka a zabiji se tak strasne casu, takze jsme se i obcas rozdelili na 2 grupy :) Cesta na hostel byla celkem akcni, pac se nam podarilo se nejak primotali do policejniho zatahu na nelegalni taxikare (vlezli jsme do taxi a priskocili tam nejaky dva cinani a zacali po sobe rvat s ridicem a pretahovat se – vypadalo to jak kdyz mu chtej to auto ukrast, tak se pak rozjel a mezitim tam naskocil nejakej dalsi borec…no jak v nejakm akcnim filmu, jeste ze jsme stacili vylizt nez se rozjeli), tak jsme pak vzali normalni taxi a vpohode dojeli na hostel.

Angelica - holandský původ se nezapře

Angelica - holandský původ se nezapře


a ještě jedna hromadná

a ještě jedna hromadná

Trosku jsem mel obavy ze stehovani (prvni noc jsem bydlel s Ivanem na dvojluzkaci a mistni kluci si vzali 4 luzkac… no kdyz jsme za nima sli vecer pokecat tak tam po sobe skakali na postelich polonazi a strasne u toho rvali, tak nevim…kdyz si nas vsimli tak prej jestli se nechce pridat, ze je to fun…), a druhy den jeden odjel, takze nas na tom jejich pokoji spalo celkem 5 (ti tri zbyvajici se bezproblemu zmackli na manzelskou postel). Ale nakonec to bylo vpohode a rano jsme si prispali a koukli na zaznam fotbalu a pak vyrazili na cestu do Xi Tang, coz je mesto postavene na vode, a la Benatky.
2 hodiny mestskou po Hangzhou, pak hodku a pul busem do nejakyho vetsiho mesta a dalsich cca 25min taxikem po nedostaveny dalnici (vsude byly zatarasy ale projeli jsme), kolem ryzovych poli a pres most pro pesi kterej nebyl snad ani 2m sirokej…a byli jsme v Xi Tang. Ubytovani bylo celkem luxusni (na to jak to vypadalo zvenku) a meli jsme na pokojich aj pc s internetem.

Mesto bylo nadherny, moc se mi tam libilo – asi zatim nejlepsi misto, ktery jsem v Cine navstivil…

bylo nás šest

Go leader team

Xitang

Xitang


Xitang

Xitang2

temná ulička

temná ulička


svíčky pro štěstí

svíčky pro štěstí


nakupování :-D

nakupování :-D

Vecer jsme si udelali takovy mensi temabuilding :) docela fun bylo hrat flasku s cinanama – otazky typu co si myslis o Taiwanu, patri do Ciny nebo ne anebo jak mas rad Nottingham University jsem necekal :) ) ale tak nejaky mensi kulturni rozdily tu asi precejen budou :)

V patek jsme se jeste koukli po Xi Tang a pak vyrazili zpatky do Ningbo, po ceste jsme se stavili v nejakym klastere ci co to bylo, ti mnisi tam na nas koukali trosku zmatene, ale vsechno bylo vpohode a po 2 hodinach v buse (prejeli jsme i pres nejdelsi most na svete – 36km dlouhy Hangzhou Bay Bridge) jsme dojeli zpatky do Ningbo a ted pres vikend se snad rozhodne co budeme vlatne delat dalsi dva tydny.

Prvních sedm dní je zamnou (momentálně sem asi na 620 fotkách) a ikdyž spousta věcí nakonec dopadla trošku jinak, než sem čekal, musím říct, že to stálo zato a “praxe” je super :) Počasí je skoro pořád mezi 25(noc)-35stupňů, což není tak moc ale je tu hrozně velká vlhkost takže se tu všichni hrozně rychle spotí (stačí ujít 100m) a pak mi ze začátku docela vadily přechody z venku (+35) dovnitř (20-22 stupnu) – všude běží klima naplno.

V sobotu sem už prakticky nic nedělal, jen jsem se seznámil s rodičema Garyho, kde bydlím a tak nějak sme si povídali (anglicky umí jen jeho táta a to trošku) a ukázal sem jim pár fotek z domova a něco málo o ČR a táák.

A v neděli mi Gary ukázal město (ostatní praktikanti byli celý víkend na výletě, tak sem je viděl až v pondělí). Trošku mě překvapilo, že “městečko” Ningbo je krapet větší než sem si myslel, údajně tu žije okolo 5mil lidí a tak to bez autobusů a taxíků nejde. Jinak doprava v Číně je kapitola sama pro sebe (připomíná mi to Maroko), akorát je tu o dost větší provoz a spousta kol, motorek, skoro-motorek a podobných dopravních prostředků. Pomalu se učím jíst hůlkama a zvykám si na čínské jídlo. Noo každopádně polívku s knedlíčkama plněnýma masem si už k snídani nedám, páč sem se musel hodně přemáhat abych to nevyhodil :-D



V pondělí sem se podíval konečně na univerzitu (Nottingham university in Ningbo), je to asi 30min taxíkem/autem od centra a je to poměrně velkej kampus – prý první univerzita v Číně, která je international (taky si za to nechávaj docela hezky zaplatit – školné 60 000 RMB za rok; cca 200 000Kč). Konečně sem poznal ostatní praktoše (Ivan z Bratislavy, Krisztyna – slovenská maďarka co studuje v Praze, Olga z Petrohradu, Izabella z Brazílie a Angellica z Holandska) – super lidi :) a OCP (hlavní organizátor projektu) nám oznámil, že první kemp se kvůli nějakým problémům s povoleními nekoná… fajn začátek

Řešili sme co teda budeme dělat a dohodli se, že se nám na týden od 12.7 pokusí domluvit nějakou výuku angličtiny ve školách a my mezitím můžeme cestovat. Takže se to tak-nějak vyřešilo a v úterý ráno sme (nás 6 praktikantů) vyrazili na trip do Hangzhou (k West Lake) a okolí, kde jsou města postavená na vodě. Trošku se to rozkřiklo a tak s náma jelo dalších 9 místních studentů (AIESECáři a ostatní, co pomáhají s projektem). Hangzhou je hlavní město provincie (Zheijang) a má o trošku víc obyvatel než Ningbo (cca. 6-7mil) a cesta busem trvala asi 2 hoďky, takže pohoda, pak se nás 15 naskládalo do malinkatý dodávky (obrázky) a za cca 25min sme se dostali k hostelu u jezera (West Lake), které je v Číně mega-populární a tak tam bylo všude celkem dost lidí.


Hostel byl parádní (navíc za 56RMB na noc) a ještě do večera sme stihli projít část města Hangzhou (hlavně obchody) a navečer sme šli pár km po břehu – nádhera:


Hangzhou


West Lake

West Lake

Cesta nezačala úplně podle očekávání – jelikož mi ve čtvrtek večer a pátek ráno nebylo úplně nejlíp, stavil sem se ještě k doktorovi pro antibiotika a tak sme vyrazili s našima s hodinovým zpožděním směr Budapešť. Až na zácpy v Rakousku byla cesta naštestí vpohodě a tak sem se hodinu před odletem zacheckoval, rozloučil a vydal přes kontroly do letadla.
Letenku mám vedenou na Malev (maď. aerloinka), ale do Pekingu leťela 767 Hainan airlines. Cesta byla bezproblémů, zábava na palubě slabší, ale o to lepší bylo jídlo a servis. Trošku sem si pospal a po devíti a půl hodinách (v 5:20 Pekingského času) sme dosedli na letiště. Podle poučení paní za přepážkou v Budapešti sem si vyzvedl kufr a šel se znovu zacheckovat do druhého terminálu (času bylo dost – 2:40 na přestup je na můj vkus až moc) Přes menší problémy s orientací sem se, i díky podobně zmatené holčině co přiletěla taky z Budapeště ale narozdíl odemně uměla čínsky, dostal do druhého terminálu a šel na checkin. Pán za přepážkou moc angličtiny nepobral a navíc vypadal celkem zmateně, takže mi palubku tiskl asi natřikrát s pomocí dvou kolegyň, ale nakonec asi po 30min sem tu palubní vstupenku dostal a šel na gate.

Peking - letiště

Peking - letiště

Peking - letiště

Peking - letiště

Na letu z Pekingu do Wenzhou se mi podařilo usnou jen co sem sedl do letadla a po cca 45min snění sem se probudil a s podivem zjistil, že letadlo se nepohnulo ani o metr :-D Netuším proč, ale zanedlouho už se vyrazilo a piloti ztrátu trošku nahnali, takže zpoždění bylo ve finále jen nějakých 20min.

Ve Wenzhou je docela hezký letiště (nový a hlavně všechny nápisy i anglicky) a tak sem si koupil lístek na bus a nechal si na něj i napsat kde mám vystoupit (po chvilce se potvrdil můj předpoklad, že řidič nebude umět anglicky) a po asi 30min cesty autobusem a dalších 20min taxíkem sem se ocitl na novém vlakovém nádraží ve Wenzhou, kde mi měli známí jednoho @áře předat lístek. Čekal sem před nádražím asi 15min (bylo šíleně dusno a teplo) a pomalu si zvykal na počasí na východu Číny a poté jsem dostal zmíněný líštek (v Číně jsou do vlaků místenky s přesným označením sedačky a většinou bývá vyprodáno už den před odjezdem) a po půl hodině sem se dostal do vlaku (nádraží bylo na můj vkus “lehce” přelidněno, fotku bohužel nemám).

Na cestu vlakem sem se docela těšil – 250km/h :) Vlak byl opravdu pohodlný (sedačka šla sklopit skoro na úroveň postele a ve vagónu bylo několik LCD dispelů kde běžel nějaký film) a s těmi cca 250km si poradil asi za hodinu a 15min (většinu cesty to jelo 249km/h – podle dosplejů uvnitř) – z toho sem tak půlku prospal a zbytek cesty fotil:

Když sem dorazil do Ningbo, zuřila tam odhadem 1km od vlakáče docela ošlivá bouřka (tmavě-šedá stěna a v ní jen problikávaly blesky), ale naštěstí pro mě dorazil Gary, u kterého mám pár dní bydlet a odvezli si mě hezkou A6 domů :)

Pokračování příště!

Čína

30 Jun
0


.
.
.
____________________________________________________________

Ningbo

Měnší město (asi 2mil. obyvatel) cca 200km na jih od Šanghaje, kde budu na praxi.


.
.
.


View Larger Map